Před patnácti lety dostal po svém nevlastním dědečkovi někdejší tvrz, toho času polorozpadlý statek. Místu s bohatou historií a nádhernými výhledy k nedalekým šumavským kopcům věnuje maximum svých možností a rozhodl se kvůli němu i pro náročnou životní změnu.

Lukáš na svých pastvinách v Neprochovech.

Lukáš Kodýdek z Plzně, vyučený kuchař-číšník a absolvent hotelové školy, působil v profesi hotelového barmana, rekonstruoval dům v Plzni a jihozápadní Čechy navštěvoval hlavně proto, že tu má kořeny. To vše platilo až do roku 2015. Dnes v roce 2020 je z něj sedlák v Neprochovech v areálu bývalého poplužního dvora patřící do roku 1924 k panství hrabat rodu Taaffe z Nalžovských hor. S dědictvím, které trpělivě a úspěšně spravuje a rekonstruuje na plný plyn, má do budoucna plány, co rozhodně stojí za rozhovor a článek…

Letecký snímek bývalého poplužního dvora v Neprochovech ze současnosti.

Lukáši, začneme jednodušše. Jak ses tady vzal prosimtě?

Můj nevlastní děda, který žil s babičkou tady vedle ve Stražovicích mi ruiny statku s okolními pozemky daroval, prý ať si s tim dělám, co uznám za vhodné. Ze začátku jsem z toho byl celkem v depkách, protože to tu vypadalo úplně jinak než dneska.

Budova bývalé tvrzi a obytné části v rekonstrukci

Jak se k tomu vlastně dostal děda?

Děda to zdědil po svém otci Josefu Vlasákovi, který statek koupil od československého státu. Původně to ale byl majetek patřící k panství hrabat Taaffe. Ty sídlili, jak víš, v Nalžovských horách, ale poslední z nich se hodně zadlužoval a o majetek postupně přicházel. Toho patrně využil praděda Josef, který v té době pracoval u hrabat v Nalžovkách jako správce. Holt byl asi šikovnej a dokázal si poplužní dvůr, jak se tomu tehdy říkalo, odkoupit.

Správce Nalžovského zámku a od roku 1924 do 1950 majitel poplužního dvora Josef Vlasák.

Můžem se mrknout trochu hlouběji do historie tohohle místa?

První zmínka o tvrzi v Neprochovech, která tady nepochybně stála, je z roku 1364. Tam se vyskytuje jméno Božtěch z Neprochov. Pak se v historickejch pramenech, co mám z muzea, uvádí mraky šlechtickejch jmen, jak se mezi sebou řezali, to asi není důležitý. Nejvýznamnějším rodem, který to tady zvelebili, byli asi Zmrzlíci. A pak hlavně v roce 1769 skoupil majetek rod Taaffe pochazející z Irska. Ty v širokým okolí Nalžovských hor zaměstnávali spoustu lidí a vlastnili ohromný majetky.

Po nich praděda Josef, který tu přežil druhou světovou válku. Příchod komunistů byl ale pro statek paradoxně víc devastující než nadvláda Němců. Pod bolševickým vedením JZDáků poplužní dvůr čtyřicet let chátral a na jakoukoli jejich práci jsem tu narazil, tak to byla totální prasečina. Po revoluci zrestituoval děda Otto Vlasák zarostlou ratejnu plnou bordelu. I když se snažil o nějakou údržbu, už na to neměl síly v té době. No a teď jsem tu já.

Obytná budova před rekonstrukcí.

Zpět k depkám, když jsi sem přišel. Co Tě tu nejvíc trápilo?

No bylo to v šíleným stavu. Ukážu Ti fotky, ty jediný totiž tehdejší situaci aspoň trochu dokážou popsat. Propadlý stropy, střechy. Měl jsem tu nastěhovaný nájemníky od bejvalýho JZD, který ne a ne pochopit, že už tu nemají co dělat. Každý týden jsem na ně musel volat policajty, pak už to vzdali naštěstí. Zkrátka mazec

S chutí do toho
Půl práce hotovo…

Co Tě přesvědčilo, že si to chceš nechat a dál objekt spravovat?

Hele i když jsem stál po kolena v trní zarostlejch sýpek nebo ve sračkách bejvalejch nájemníků (a to doslova), vždycky jsem viděl potenciál toho místa, těch výhledů na Šumavu apod. Hrozně se mi i přes všechny úskalí líbilo, jak z toho baráku dejchá historie. Vždycky se mi líbili starý věci.

Z prastarých sklepení historie přímo funí. Lukáš si dokonce k výkopovým pracím půjčil detektor kovů na poklady. Našel dva knoflíky.

Proč jsi se rozhodl nastálo přesídlit z Plzně do Neprochov?

Dělal jsem tenkrát po hotelích na Šumavě a všechen volnej čas a finanční prostředky jsme investovali do prací na statku. To už ale dál nebylo možný dělat a museli jsme se s rodinou rozhodnout, co dál. Prodali jsme dům v Plzni, já skončil s prací v hotelu a v roce 2015 jsme se přestěhovali do zrekonstruovaných prostor. Děti tu začali chodit do školy a tím momentem se ze mě stal zemědělec z leknutí.

Jak z leknutí? Byl jsi úplně vidlema nepolíbenej nebo jak jsi začínal?

Tohle pojmenování jsem o sobě slyšel říct někoho ze zemědělců z okolí, který jsem ze začátku hodně žádal a pořád žádám o radu nebo o pomoc. Myslím, že to ke mně docela sedí. Strejda ve Stražovicích měl kravku, měl prasata, ale nikdy jsem se o to nijak extra nezajímal. Neměl jsem řidičák na traktor, zkrátka kluk z hospody najednou sedlákem.

Kluk z hospody sedlákem…

Hustý. Proč angus? Podle čeho jsi se rozhodoval ohledně výběru vhodnýho plemene pro podnikání?

Shodou okolností. Před naším nastěhováním do Neprochov jsme se o těch cca 40ha, který ke dvoru patří, starali napůl s jedním zemědělcem. Ten chová angus, a když jsem se rozhodl, že do toho půjdu na vlastní pěst, věděl jsem aspoň trochu, do čeho jdu. Pak taky bezrohost a snadný telení… Určitě důvody, který jsem, jako úplný zemědělský embryo, tehdy bral v potaz. Začínal jsem s deseti holkama, teď mám osmnáct matek a vlastního plemennýho býka.

Holky pojtekemně.

Pamatuješ si první porod?

Docela živě. Byl jsem sám na pastvě, na telefonu veterináře, tahal jsem tele z matky a on mi vysvětloval, co mám dělat. ´´Dej mu ruku do huby, promasíruj břicho a tak dál. A pak najednou zabučí a začne fungovat. Zvláštní, ale skvělej pocit.

Nedávno jsem zase tahal tele. Bylo okolo půlnoci, na pastvě jenom ty krávy a já. Pro mě, kluka z hospody, donedávna nepředstavitelná věc. Teď vcelku všední a musím říct, že toho nelituju.

Jak se chceš rozvíjet dál? Vidíš to na rozšiřování zemědělský činnosti?

Momentálně jsem asi na maximu, co do počtu kusů dobytka, vzhledem k rozloze mých pastvin. O pozemky je teďka hroznej boj a já nemám ambice se s někým přetahovat a přeplácet o další. Jako zapřísáhlej antibabišovec nesnáším nekalý praktiky a intriky pro vlastní prospěch. Mám rád fair hru.

Jsou tu super prostory třeba na výkrm býků nebo jalovic, ale na to nemám rostlinnou výrobu. No a kupovat si krmení pro výkrm od ostatních, to bych z těch kusů neviděl korunu, dá se říct. Jsem teď soběstačnej s tím, co mám.

Co dotace? Dal bys to bez nich s tím, co vlastníš?

Vzhledem k tomu, že nemám tu rostlinnou výrobu a mý pozemky jsou vlastně nejvíc louky, pak nějaký remízky a lesy, tak bych to bez dotací nedal. Na druhou stranu, kdyby výkupní cena dobytka byla na odpovídající úrovni, tak by se to bez nich asi dalo zvládnout.

Spousta lidí, kteří tvrdí, že dotace pokřivují smysl zemědělství si ale neuvědomuje, že vždycky by se po zrušení dotací nejvíc divil ten konečný spotřebitel. To maso, rohlík, mlíko nebo vlastně všechny potraviny by najednou nestály jako teď, ale třeba i několikanásobně víc.

Já jsem nejdřív zkoušel získat dotaci na mladýho začínajícího zemědělce, která mi nakonec o kousek utekla. Povedlo se mi ale získat 50% dotaci na nějakou techniku přes výběrový řízení a rekonstrukci stodoly. To mi moc pomohlo.

Jseš technickej typ?

Tyjo nejsem. Pořád se hodně učím. Řidičák na traktor jsem si dělal až když jsem se sem přestěhoval. Ale tak nic jinýho než se to naučit mi tady nezbylo, to je jasný…

Spíš jsem ze začátku neměl komu říct o radu, jak nejsem místňák úplně.

Občas holky zdrhnou i tam, kam nemají…

Co je Tvoje další meta? Návrat ke gastronomii?

Teď už se tak nějak můžu považovat za zemědělce, ale vždycky jsem pracoval v gastronomii a rekonstrukce, který tady na statku celý ty léta provádím, směřujou právě k tomu, aby tu krom dobytka byla i hospoda.

Nechal jsem si vyprojektovat přestavbu části objektu na nějaký apartmány s hospodou v rámci poslední dobou moderní agroturistiky. Nicméně je to na mě až moc velký sousto v současný situaci, takže to v nejbližší době dotáhnu v trochu skromnější variantě.

Obytná část po rekonstrukci, kde se v nejbližších létech objeví i hospoda.

A to je?

Chci tu udělat sezónní hospůdku s pár jídly na menu, je to tu víc než vhodný na svatební hostiny a párty, různý oslavy, akce. To všechno jsem v tom vlastně viděl už před těmi 15 lety, když jsem tu v těch ruinách vysekával trní.

Budeš to stíhat s prací u dobytka?

Budu si muset vzít někoho k sobě. Když je počasí na sena, tak se holt seče a nepeče. Počasí se neptá.

Mně by se prostě hrozně líbilo, aby to všechno bylo na jednom místě. Aby byly moje krávy, který tady snadno vyrostou na mých loukách okolo, poražený a rozbouraný tady v tom hektarovým dvoře a aby si je člověk mohl přijet ochutnat sem do hospody a přitom se koukat na ty nádherný pastviny. Navíc se to v závěru i líp finančně zhodnotí. Ale! Ty počáteční investice při splnění všech hygienickejch, potravinářskejch, evropskejch a bůhvíjakejch jinejch norem jsou šíleně velký.

Neprochovský holky mají o budoucnost postaráno.

Mimojiné mě štve, že já jako zemědělec nemůžu prodat dobytek přímo koncovýmu spotřebiteli, třeba restauraci apod., ale musím ho prodat jatkám a až jatky můžou prodávat maso z mých kusů. Vybudovat tu bourárnu a ideálně jatky je další meta, prostory tu na to jsou jak vidíš.

Je tu za Tebou vidět obrovský kus práce, ale koukám, že zdaleka nekončíš, to je dobře.

Měl jsem štěstí na různý fachmany, který mi pomáhali. Dobře mi poradil jeden chlapík hned na začátku, ať prej hlavně neprodávám pozemky a třeba jen zakonzervuju stavby novýma střechama, aby nespadly. Měl pravdu. Ceny pozemků tu šly od roku 2005 až destinásobně nahoru.

Ještě mi na závěr řekni Lukáši. Myslíš si, že se ve společnosti zlepšuje obecný vnímání zemědělství potažmo zemědělce? Že si lidi začínají uvědomovat, že být dobrým sedlákem není žádná sranda nebo že vás ještě pořád má společnost za senokřupy apod.? Jako člověk, co do branže přišel celkem nedávno, a úplně z jiného oboru, k tomu určitě máš co říct.

Jednou jsem na internetu našel anketu, jaké profese jsou podle lidí nejužitečnější a hned po lékařích byli na druhém místě zemědělci. Souhlasím s tím a podepisuju v plném rozsahu, ale trošku mě to překvapilo, jelikož mi nepřipadá, že to tak lidi vnímají. Už víckrát jsem si vyslechl, že zemědělci moc makat nemusí a dotace je v klidu uživí. Můj názor na dotace už jsme ale probírali.

Škoda, že si to každej nemůže vyzkoušet. Určitě by řekl, že to tak jednoduchý a zábavný, jak si původně myslel, není. Když se staráš o stádo hladovejch krků a nemáš za sebe náhradu, tak si prostě nemůžeš vzít na pár dní volno a jet někam na víkend

Jsem ale optimista a věřím, že se všeobecné vnímání společnosti vůči zemědělcům zlepšuje, jelikož bez nich to fakt nejde!

Cestou z pastvy.

Díky mockrát, že sis na mě udělal čas a přeju zdar a sílu do dalších met Lukáši!


Počet komentářů: 0

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *