Můj prapraděda František Panuška (1854–1914) byl hostinským a řezníkem v Hradešicích. Řeznickému řemeslu se učil ve Vídni. Po návratu domů provozoval hostinec, kde začal uplatňovat i svůj řeznický um.
V roce 1880 si nechal patentovat ochrannou známku na 1. českou výrobu uherského salámu.
Měl 5 dětí, z nichž 2 synové, Jaroslav a Karel, pokračovali v řeznické tradici. Karel Panuška (1885 –1976) se vyučil na území Rakouska. Po peripetiích první světové války, kterou strávil v Černé Hoře, se vrátil do Hradešic a v roce 1924 řeznictví zmodernizoval.
Ochrannou známku svého otce Františka úspěšně proslavoval a salámy značky Panuška za dob první republiky dodával např. do slavného hotelu Pupp a do obdobně prestižních podniků v Praze.
Ačkoliv jsem pradědu Karla bohužel neměl možnost poznat, je mým velkým životním vzorem. Minimálně obdivuji jeho touhu poznávat svět a to, jak se vedlo řeznickému řemeslu mimo české země. Před návratem do Hradešic pracoval v Chicagu, Baltimoru, Berlíně a Maďarsku. Právě odtud pochází příběh, který mě asi uchvátil nejvíc ze všech.
Kolem roku 1905 prapraděd František vyslal svého syna Karla na výzvědy do maďarských firem Pick a Herz. Cílem této cesty byla krom zisku zkušeností snaha přijít na tajnou ingredienci uherského salámu, která odlišovala v barvě ten maďarský od hradešického.
Karel se tedy vypravil do Uher a ucházel se o místo. To sice dostal, ale na pozici, kde neměl šanci získat přístup k informacím o této přísadě. Dílo, řeznické těsto, pro výrobu uherského salámu se totiž míchalo ve sklepení firmy a přístup sem měli jen prověření dělníci hovořící německy. Po pár týdnech dřiny bez zisku tajné informace si prý Karel říkal, že to zabalí a zkusí štěstí jinde. Nešťastná událost v podniku mu ale pomohla, aby poznal tajnou přísadu. Jeden z prověřených pracovníků tragicky zahynul pod tíhou obrovských houpacích nožů, které ho na dřevěném válu rozsekaly. Vedení firmy hledalo náhradu, a to zručného dělníka, který se nebojí a hovoří plynně německy. Karel neváhal, přihlásil se a po několika málo dnech práce si mohl know-how o tajné přísadě domů odvézt.
Během druhé světové války se Karel snažil firmu udržet životaschopnou, což se mu nakonec nepodařilo. Od roku 1940, kdy byl Karel vězněn nacisty za “černou porážku“, byla v provozu pouze hospoda. Po válce se společně se svými syny pokoušel, aby firma znovu prosperovala. Nicméně doba mu nepřála. Po únoru 1948 začali být lidé s větším majetkem, a zejména s vlastním názorem, nepohodlní pro novou československou společnost. V březnu roku 1950 byl praděda Karel i se svými syny zadržen StB a postupně byli všichni odsouzeni na dlouhá léta práce v uranových dolech v Leopoldově a Jáchymově.
V době restitucí v devadesátých letech získala rodina majetek zpět. Dědovy síly v 63 letech už ale nestačily na obnovu zchátralého řeznictví.
Můj otec nemovitosti spravuje do dnešních dnů. Není sice řezník, ale práce s masem je jeho hobby. Během mého dětství se mou doma vyráběl uzeniny a nadšením pro řeznické řemeslo mě od mala inspiroval.
To je ve zkratce příběh, proč jsem se na tohle těžké, ale krásné řemeslo dal a proč bych se o něj s vámi rád podělil.
Více informací o našem rodinném příběhu naleznete na blogu v rubrice Napsali o nás.