Nápad vypravit se na mezinárodní řeznickou soutěž World Butchers’Challenge jako parta českých řezníků, řeznic a jejich podporovatelů vzniknul v lednu roku 2024 na Novém Zélandu. Tehdy jsme se tam potkali s českou řeznicí Moniku Remešovou, se kterou jsem se rozhodl sepsat rozhovor o její kariéře u protinožců. V rámci nahrávání rozhovoru došlo k totálnímu odbočení od tématu a zbytek večera jsme se bavili vlastně jen o tom, jak dostat soutěžení do Čech a jak by se Monika mohla stát první českou řeznicí na mezinárodní soutěži World Butchers’Challenge.
Když jsme se o 9 měsíců později vrátili z Nového Zélandu zpátky do Čech, bylo jasné, že Monika si její sen bude moct splnit. V rámci našich zahraničních rozhovorů jsme ji totiž propojili s mým bývalým šéfem řezníkem Františkem Kšánou a firmou Amaso. Ti se s Monikou dohodli na spolupráci a česká účast na tzv. „řeznické olympiádě“ tím byla stvrzena.
Na WBC Paris 2025 jsme vyrazili po vlastní ose v sobotu ráno. Hned na letišti v Praze jsme poznávali známé tváře ze skupiny Ambiente nebo fanoušky a Moničiny přátele z moravských Popovic, kteří cestovali do Paříže za stejným účelem, a to fandit a podpořit řeznický svátek!
Monika byla zařazena do soutěžní kategorie řezníků soutěžících samostatně – The Young Butcher. Věková hranice této skupiny je 35 let. Tento ročník bylo přihlášeno 25 řezníků a řeznic z celého světa přes USA, Kanadu, Austrálii až po Německo, Velkou Británii, Francii, Itálii nebo Rumunsko. Nesmíme zapomenout na zástupce Nového Zélandu, kteří měli v kategorii The World Champion Young Butcher hned 4 řezníky. Všechny čtyři jsme měli to štěstí potkat během našeho působení na Novém Zélandu a bylo krásné je zase po čase potkat, přátelsky popovídat a dívat se jim pod ruce.
Nový Zéland hraje celou dobu významnou roli nejen v našem zájmu o řeznické soutěžení a založení The Bohemian Butchers, ale také Moničin řeznický příběh začal právě tam. Tak milou vřelost Novozélanďanů i ostatních řeznických národů bylo nádherné zažít na jednom místě a jsme vděční, že jsme mohli být u toho – první české reprezentace na WBC. Kromě České republiky se na soutěži objevil ještě jeden nováček, a to Indonésie.
Moničina práce spočívala v tom připravit podle pravidel z předepsaného masa ve dvou a půl hodinovém limitu co nejkrásnější řeznický pult. Sudí všechny soutěžící během testu sleduje a hodnotí jejich zručnost s nožem, workflow, time management, prezentaci produktu nebo kreativitu! Důležité je jak u práce řezník vypadá nebo jak propracovaný a promyšlený má svůj pult. To vše se hodnotí. Na WBC byly sudí z celého světa a u soutěžících se střídají čili každý sudí si dělá zápisky o každém soutěžícím.
O tom, co má Monika a František v plánu představit v českém soutěžním pultu jsem věděl předem jen pár drobností, takže jsem se moc těšil, čím nás překvapí. Stalo se! Hned na startu bylo jasné, že české prvky jako třeba tradiční porcelán „cibulák“nebude chybět. Kromě toho byla na Monice od začátku testu vidět skvělá připravenost a preciznost, čemuž se naučila od zkušených novozélandských řezníků. Stejně tak techniky nebo kreativita byly z naprosté většiny novozélandské obohacené slováckou náturou.
Máme radost, že jsme mohli být u začátku Moničina snu stát se první reprezentantkou Česka na řeznické soutěži, jejíž kořeny vedou právě na Nový Zéland. Ještě větší radost máme, že jsme mohli být u toho, kdy se Monice splnil sen. Odvedla skvělý výkon a i když se neumístila na předních příčkách, ukázala českým řezníkům zač je toho loket. Nakonec obsadila 12. místo z 25 zúčastněných, což je více než úctyhodný výkon!
Po soutěži jsme se společně s Monikou, Klárkou, Františkem a Kubou Pickou vydali na pivo s novozélandským zakladatelem soutěží Peterem Martinem a s řadou dalších skvělých lidí patřících k týmu Sharp Blacks New Zealand. Takové okamžiky jsou k nezaplacení. Tolik skvělých rad a lidí, kteří mají k soutěžení co říct jsme si jen těžko mohli přát…
Druhý den, tedy v pondělí, nás všechny čekala velká soutěž 14 řeznických týmů. Atmosféra v hale by se dala krájet. Francouzských diváků dorazilo mnohokrát víc než předchozí den a bylo poměrně složité najít si své divácké místo. Naštěstí se nám díky dobrým vztahům s protinožci podařilo získat místa na tribuně Sharp Blacks. Měli jsme tak dokonalý přehled, co se děje na jejich pultě plus jsme pohodlně dohlédli na Iry. Zbytek národů jsme měli možnost důkladněji prohlédnout až po skončení týmové kategorie.
Tato soutěž trvala 3.5 hodiny, kdy měli šestičlenné týmy rozbourat přední a zadní čtvrť hovězího, půlku prasete, celé jehně a pět kuřat. Z toho všeho měli za úkol připravit obří řeznický pult, který je stejně jako v případě ostatních kategorií oku lahodící a je prakticky a kreativně vymyšlený do všech detailů. Sudích bylo také čtrnáct a měli plné ruce práce a hlavu plnou těžkých rozhodnutí.
Kromě zážitků a poznání celé řady inspirativních osobností z řeznického světa si domů vezeme víru a odhodlání, že se v Česku najde do přiští WBC 2028 tolik nadšených řezníků, že budou moct Češi složit plnohodnotný tým a třeba i obsadit místa ve všech třech kategoriích soutěže. Těšíme se na to!
Počet komentářů: 0