Navážu volně na příběh ze závěru článku Cesta za prací – část 2. Když jsme 19.3.2024 před supermarketem New World Wanaka startovali pomocí kabelů s pánem novozélanďanem naší chcíplou baterku Mazdy Premacy, nebylo ještě vůbec jisté, že bychom měli zakotvit po zbytek našich víz právě v této lokalitě. Jakmile Mazda škytla, vyrazili jsme podle plánu směrem na Christchurch, kde mě čekala zkušební směna u Petra Timbse. Zhruba v půlce cesty (cca 3 hod jízdy) jsme usoudili, že baterka zvládne menší pauzu a dali jsme si svačinu na Lososí farmě u města Twizel.
Během svačiny mi cinkl email od PR oddělení New Worldu Wanaka, že by si se mnou rádi sjednali pohovor a jestli bych prý mohl přijít hned druhý den. Vzhledem k dlouhým přejezdům mezi městy jsem mohl drze nabídnout nejbližší termín až za týden. Domluva klapla a my jsme posilněni rybí bílkovinou pokračovali dál.
V Christchurch to dopadlo tak, jak jsem už napsal v článku Na směně u Petera Timbse, takže jsme si to po týdnu v největším městě jižního ostrova přihasili zpět do hor, a to rovnou do nově domluveného ubytování v Lake Hawea. Zároveň jsem během pobytu v Christchurch absolvoval telefonický pohovor s PR oddělením New World Wanaka a smlouva byla podepsána na první pracovní den 4.4.2024. Předání klíčů a úvodních informací bylo naplánované na 2.4.2024.
První překvapení se konalo ještě před předáním klíčů, kdy jsem dostal za úkol absolvovat nabírací online školení pracovníka skupiny Foodstuffs. Byly to cca 3-4 hod vcelku úmorného drilu o tom, jak se chovat k zákazníkovi a co se dělá a co se nedělá v případě, že se stanu jejich zaměstnancem…:)
Skupina Foodstuffs dělená na celky severního a jižního ostrova tvoří na Novém Zélandu cca 53% trhu s prodejem potravin. Týdně skupina obslouží přibližně 3 – 4 milióny zákazníků a je rozdělena do několika typů nebo podskupin supermarketů. Všechny markety jsou franšízy, což znamená, že v každém supermarketu se houževnatý zákazník dokáže případně dostat třeba až k majiteli a za něco ho pochválit nebo v častějších případech vynadat. V konkrétní praxi řeznictví to pak například znamená, že cena položky ve slevě je vedením neovlivnitelná, ale například cena položky pro členy klubu je řízená každým manažerem oddělení zvlášť.
Supermarkety New World byly založeny v roce 1963 a na rozdíl od obchodů PakńSave se vyznačují menším rozměrem a vyšším důrazem na kvalitu a speciality. Také proto jsou často umístěny v menších městech a nákup v New world může zákazníka vyjít o něco dráž než v ostatních řetězcích.
Řeznictví supermarketů New World jsou obecně považovány za kvalitní zdroj masa a masných výrobků. To se potvrzuje i výsledky řeznických soutěží, protože zástupci New Worldů napříč Zélandem mají každý rok velmi dobré hodnocení (Více v článku o řeznické soutěži). Zpočátku jsem se tímhle faktem vlastně chlácholil, protože dvakrát nadšený jsem z nabídky pracovat v supermarketu nebyl a doufal jsem, že se mi skrze ně podaří nějak vniknout do atmosféry takových řeznických soutěží.
Veškeré maso supermarketu je takzvaně „kartonové„, což prvotní vizuální dojem z prohlídky řeznictví může trochu kazit. Kartonové boxy s kusy nabouraných částí jako jsou například jehněčí přední čtvrti, vepřové plece, kýty nebo vykostěné hovězí roštěnce, svíčkové apod. jsou vyskládané v obřích kovových regálech chlazeného skladu. Veškerý sortiment masa je novozélandský a přijíždí z obřích jatek a maso zpracujících závodů jako je Alliance Group, Wilson Hellaby, AFFCO, Tegel a další. Důvod proč se v NW nebourají celá JUT je prostý, prostě by se to nedalo v takovém množství a kvalitě stihnout a hlavně by to nevydělávalo podle představ.
Posláním řezníka v supermarketu New World je vlastně udělat z masa „kartonového“ maso „vaničkové“, což mi nejdřív nepřišlo jako nic moc záživného, ale brzy jsem změnil názor. Naše úloha práce totiž spočívala v podobném smyslu jako u tradičních řeznictví s řeznickým pultem a prodavačem. Nařezat maso do pultu pokud možno tak, abychom si ho my sami měli chuť koupit a abychom měli radost z toho, jak plně a lákavě pult vypadá. Když jsme pak jednou za čas navštívili jiný New World v okolních městech, všímal jsem se rozdílů a měl jsem radost, že pracuji právě pro New World Wanaka.
Náš maloměstský obchoďák měl dokonce celou řadu pravidelných zákazníků, které moji kolegové znali jménem a jejich případné speciální přání jsme plnili na počkání nebo objednání. Zároveň bylo poměrně často potřeba, například při nedostatku určitých partií, improvizovat a zaplnit police jinými lákavými položkami. Při takových improvizacích je nutné znát řemeslo a zároveň pořád myslet na to, jestli je daná improvizace prodeje schopná a čas strávený výrobou produktu odpovídá ceně položky.
Ačkoli pracovní dny měly všechny poměrně podobný spád a základní řezy měly vždy prioritu, často zbyl čas i na speciality do žáruvzdorných misek, které byly velmi oblíbené jako rychlovky k večeři do trouby. Pro zpracování ořezu z bourání posloužila jednou týdně výroba Burgerů, Rissoles nebo tradičních Kiwi sausages, což je syrová klobása všech možných chutí, pouze zamíchaná a naražená, zpravidla do vepřových střev. Takovou klobásu „Kiwáci“ jedí obvykle opečenou v troubě, na pánvi nebo na grilu.
Poměrně brzy jsem se zorientoval co se týče řezů a výrobků a po absolvování soutěže jsem víc začal vnímat situaci kolem čísel. Téměř každý den totiž přišel někdo z kanceláře s informací, o kolik % jsme se ten den zlepšili nebo zhoršili vůči stejnému datu loňský rok. V závislosti na těchto datech přicházely shora další pokyny. Tlak na zaměstnance z hlediska plnění plánu a neustálé srovnávání čísel s předešlými dny, měsíci a s ostatními New Worldy hrál v práci poměrně významnou roli.
Můj celkový dojem z práce pro supermarket je určitě pozitivní. Velmi si vážím příležitosti pracovat pro jednoho z největších potravinových gigantů Nového Zélandu. Velmi si vážím svolení majitelů Stue&Jaquie, že jsem mohl soutěžit za jejich supermarket v řeznické soutěži v Dunedinu. A v neposlední řadě si vážím kolegů, se kterými jsem trávil čas na bourárně. Když se sejde Čech Míra, Němec Simon, Novozélanďan Hayden, Ind Summit a Sonia z Cookových ostrovů, vždycky to stojí za to!
Počet komentářů: 0